Badatelem po osudu vlastních předků

Václav Löwenthal z kvinty se v rámci výuky dějepisu zapojil do badatelského projektu spolku LOCAL HISTORY. Ta k výročí vzniku samostatného Československa připravila Národní desku pamětníků, do jejíž databáze mohou žáci středních škol zapsat informace o svém předku, který se zúčastnil 1. světové války.
Václav zaznamenal informace o svém prapradědovi Jindřichu Skopalovi, o němž mu vyprávěla jeho babička Taťána Janalíková.
"Moje babička byla jeho nejstarším vnoučetem, a proto jí vyprávěl mnoho příběhů, které prožil. Jindřich Skopal se narodil v roce 1894 v Hulíně. Za 1. světové války vstoupil do Československých legií v Rusku, kde byl povýšen do hodnosti kapitána. Když legionáři ustupovali z Ruska, řídil vlak, přestože nebyl strojvedoucím, ale hajným. Jeho otec totiž pracoval jako strojvedoucí a jako malého ho s sebou do lokomotivy často bral a řídit ho naučil.
Prapradědeček s ostatními legionáři projel Transsibiřskou magistrálou až do Vladivostoku. Ve městě Irkutsk potkal svou budoucí ženu Rufinu Gluškov-Ostapenko, kterou si ještě v Rusku vzal. Z Vladivostoku pak putovali po moři do Itálie a následně do Československa.
Za první republiky se jim narodily dvě dcery: Ludmila (maminka mojí babičky) a Věra. Kvůli jeho legionářské činnosti a ruskému původu ženy Rufiny (její rodiče byli stoupenci cara) se po komunistickém převratu museli z Uherského Hradiště odstěhovat do vesnice Salaš, kam se za nimi z Města Albrechtic přistěhovala i s rodinou moje prababička Ludmila.
Jindřich Skopal se dožil 69 roků. Zemřel v roce 1963 v Salaši a je pohřbený na hřbitově v Uherském Hradišti.
Díky tomuto projektu jsem mohl zachytit osudy svého předka do celorepublikové databáze pamětníků. Bylo pro mě přínosné nejen poslouchat zajímavé vyprávění babičky, ale i spojit si učebnicové informace o historii celostátního významu se  zážitky mého prapradědy."